Od malička toužíme, aby nás měl někdo rád, aby nám projevoval svoje sympatie, všímal si nás, vnímal naše potřeby, zájmy, pochválil nás, pohladil,…

Láska patří mezi základní principy Vesmíru. Člověk se má naučit mít rád sám sebe, přírodu, všechny tvory bez rozdílu, protože dojde jednou k poznání, že je vše propojeno se vším. Co je dole – je i nahoře.

Během života zakoušíme různé druhy vztahů. Učíme se milovat… Ne vždy jsme však šťastní, často se necítíme právě milováni. Obrací se to teprve tehdy, kdy pochopíme, že je víc dávat než dostávat. Kdy nic neočekáváme a dáváme z pouhé radosti dávat. Nevadí nám, že nám naši lásku druzí neoplácí, jelikož jí v sobě máme tolik, že je bezedná…

                                        ♥♥♥

Rodíme se jako čisté bytosti, které se začínají formovat podle prostředí, ve kterém žijí. Nejprve přebíráme pravidla chování a jednání od svých rodičů a prarodičů. Odkoukáváme, jak si vzájemně projevují lásku, jak ji projevují nám. V mnoha rodinách chybí vzájemná blízkost, rodiče se nedotýkají, nelíbají, chybí objetí, úsměv. Přirozené projevy lásky pak neumí dávat najevo ani jejich děti. Své city skrývají, bojují o pozornost zlobením, neumí vyjádřit své emoce, a tak se například vztekají.

Je přirozené vyjadřovat svou lásku slovy, gesty, pohlazením, objetím. Proč to tedy většina lidí nedělá? Proč většina lidí skrývá své emoce, ať už jsou pozitivní nebo negativní? Neumí to. Bojí se zranění, mají strach se otevřít, nechat do sebe druhého nahlédnout. Vyjadřují lásku například starostlivostí. Vždyť přece pro toho druhého tolik dělají, tak musí vědět, že ho mají rádi! Nikdo do Vás nevidí, nikdo to necítí uvnitř jako Vy. Je třeba to dát najevo, vyjít ze své ulity.

                                        ♥♥♥

Láska má mnoho podob – od lásky k rodičům počínaje a pak zase k vlastním dětem konče. Cit lásky se rozvíjí i mezi kamarády a přáteli. Nepatří jen mezi partnery či milence. Dá se říci, že ve výuce stoupáme, procházíme různými úskalími, kdy si můžeme plést lásku se závislostí či jen doplňováním potřeb díky druhému, získáváním toho, co nám samým chybí.

I partnerská láska prochází různými stadii. Začíná většinou fyzickou přitažlivostí, následně pokračuje úžasnou zamilovaností a pak teprve přichází ono mít rád či dokonce milovat. Někdy se ve vztahu k uvědomění a vyjádření toho mít rád ani nedostaneme. Vztah se rozpadne, jelikož jej nelze budovat pouze na sexuálním opojení. A postupem času zjišťujeme, že si s druhým nerozumíme v hodnotách, nemáme společné zájmy ani cíle, nejsme schopní druhého tolerovat a respektovat.

                                        ♥♥♥

Ve vztazích se s druhými nepotkáváme náhodou. Pokud to mezi námi nejprve pořádně jiskří, je všechno ,,růžové“ a máme pocit, že toho druhého již známe dlouho, znamená to, že jsme spolu něco prožili již v minulém životě a máme si co vracet. Označujeme to pak jako vztah karmický.

Karmický vztah se musí v tomto životě prožít, nemůžeme se minout, proto je tam ona přitažlivost, která vůbec nemusí být fyzického rázu. Karmu můžeme totiž mít nejen se svým partnerem, milencem, ale také se svým rodičem, dítětem, kamarádem, dokonce i kolegou či nadřízeným. Každopádně nás ten druhý zajímá, chceme ho více poznat, porozumět mu, nebo naopak nás něčím irituje, rozčiluje – cítíme mezi námi neustále napětí.

Od konce 20. století je nám, jakožto duchovním bytostem, umožněn rychlejší vývoj a to díky pochopení a naučení se právě přes karmické vztahy. Lidé mají ve svých rozhodnutích více svobodné volby, aby se duše mohla bez omezení vyvíjet. Proto se také lidé více rozvádějí a rozcházejí, aby se přes prožitek dalšího vztahu naučili více o sobě a pochopili principy Vesmíru nejen ohledně lásky.

Ve vztahu založeném na karmě je třeba, aby došlo mezi zúčastněnými k vyrovnání, nastolení rovnováhy, k pochopení na základě vlastní často bolestivé zkušenosti. Jde o to, aby člověk neopakoval své chyby v chování ve vztahu, aby pochopil důvody pro chování toho druhého, uměl se vcítit do jeho situace a odpustil sobě i partnerovi.

V partnerských vztazích v tomto životě se můžeme setkat podle stadia vývoje naší duše s různými typy partnerů. Každý z těchto typů nám přináší něco jiného. Podvědomě hledáme našeho ideálního partnera, a proto i do těchto vztahů vstupujeme. Jedná se tedy o vztah karmický, osudový, životnía duchovní. Je z nich nějaký ten pravý? Bližší vysvětlení, a nejen to, najdete v placeném e-booku. Budu se na Vás těšit…

Shrnutí:

1. Ve vztazích je třeba naučit se v rovnováze brát i dávat, umět vyjadřovat své emoce. Pak teprve můžeme doopravdy milovat.
2. Láska má mnoho podob, neměli bychom si ji plést se závislostí, s pouhým naplňováním svých potřeb, přitažlivostí či zamilovaností.
3. V průběhu učení se partnerské lásce můžeme vstupovat do různých typů vztahů – karmického, osudového, životního či duchovního.